K tomu se nedá mlčet…

     Lidé, kteří žili v naší vesnici před námi, záměrně vysadili pásmo stromořadí proti větrům vanoucím z polí. Poslední zbytek této hradby tvořilo 13 smrků ztepilých za budovou zdravotního střediska v Novém Malíně. V současné době tyto sice pozbyly své role ochrany proti větrům, ale v době ekologických změn plnily roli daleko důležitější, tak jako dnes všechny stromy, (které jsme ještě nestihli skácet).
    Třináct žlutých pařezů svým zdravým dřevem nyní demonstruje přístup pana starosty ke stromům. Přístup ke stromům, k přírodě, k orné půdě,  k vesnici i přístup k nám občanům.
    Stromy byly pokáceny dne 7.11.2015 rozhodnutím Obecního úřadu ze dne  13.5.2015. Na základě posudku životní komise OU v Novém Malíně. V dokumentu stojí, že „Účastníci řízení se vzdali práva vyjádřit se k podkladům. Účastníci řízení svých procesních práv nevyužili.“ Neslyšel jsem, že by byl někdo o kácení smrků informován.
    Ano, stromy se nacházely na pozemku OÚ. Ale kácení stromů mimo  les podléhá ochraně zákona. Stromy byly zdravé. Neohrožovaly zdraví ani majetek občanů.
    Sdělení, že je to „problém“ vysokých stromů uprostřed zástavby neobstojí. Stromy byly v dostatečné vzdálenosti od zástavby. Rovněž koncové trafo – pokud by byl zájem, bylo by možné ho přemístit.
    Například v Praze stojí tisíce stromů v husté historické zástavbě,  mnohdy se opírají větvemi o chráněné památné budovy. Teď v zimě, když jsou bez listů, je to krásně vidět. Dělají město zdravým,  dýchají za něj. Nikdo je nekácí.
    Kdo dal mandát současné  komisi životního prostředí OU v N.Malíně, která současně vede Centrum ekologického vzdělávání,  dělat taková rozsáhlá  rozhodnutí? Podle bohatosti zdravých jehliček, hojné  úrody šišek, i dítě pozná, že šlo o stromy zdravé. Následně vzhled čistého dřeva při kácení jasně potvrdil mínění všech – stromy byly zdravé. (Jeden strom měl  známky počínajících změn struktury dřeva.) Sdělení, že existuje foto-dokumentace o počínající  hnilobě ve vidlicích je nedostatečné.
    Pokácené stromy do dvou dnů zmizely. Nyní jsou již ve formě polínek uskladněny v Centru ekologického vzdělávání. Jaký to paradox.
    Když moje paní byla v komisi životního prostředí, nad každou žádostí k pokácení stromu se dlouho zamýšlela. Několikrát se na strom byla podívat. Některé sledovala v průběhu roku, jak se vyvíjí olistění (jedna ze známek zdraví stromu). Často si zvala odborníky ze Šumperka nebo z Olomouce, aby rozhodla správně.
    Každý v životě děláme chyby. Neochota se ze svých chyb poučit a programově je dělat dál v civilizované společnosti je trestuhodný čin.

MUDr. Vít Čajka, Ph.D.